Stravování dětí v MŠ

Zdravé stravováni

Jídlo pro naši mateřskou školu dovážíme ze školní jídelny při ZŠ a MŠ Bedihošť. Pro předškolní děti se vaří dle zásad zdravé výživy, strava je vyvážena vzhledem k věku. Jsou zde zastoupeny vitamíny, luštěniny, ryby, bílá masa,  vláknina, mléčné výrobky včetně mléka, ovoce. zelenina Je kladen velký důraz na správný vývoj dětí. Rozhodně děti nedostanou hranolky, polévku ze „sáčku“, nebo párek v rohlíku ač by některé určitě rády, což by pro jejich zdraví nebylo dobré.

Jídelníček je pravidelně vyvěšen na nástěnce v šatně i na webu. Asi není zrovna šťastné řešení při jeho četbě sdělovat dítěti co nemá jíst, co vám by taky nechutnalo a následně to „vymáhat“ na nás učitelkách před dítětem ve třídě. Vězte, že jistě je naším společným zájmem, aby se děti stravovaly zdravě (přestože doma vaříte jiná jídla ) a co nejlépe se vyvíjely. Děti se snažíme k jídlu co nejlépe motivovat, do jídla je nenutíme, pouze se snažíme, aby leckdy pro ně neznámé jídlo alespoň ochutnaly. Nejednou maminky žasnou, jak se dítě ve školce „láduje“ něčím, čeho by se doma ani nedotklo !

Někdy je opravdu vtip jen v tom, jak se jídlo dítěti prezentuje. Co se týká jídla, je většina dětí velmi konzervativní – co nezná z domu – to nejí. My máme na své straně  „sílu kolektivu“, který zatleská šikulkovi, která (ý) ochutná či dokonce sní nejprve „podezřelé“ jídlo a když to jí všichni, třeba to nebude  tak špatné.

Respektujeme, že každý nemůže mít rád všechno, některé děti nejí maso, jiné rajče, další banán … takoví jsme i my dospělí. Tak nám trošičku pomozte a dítěti příště neříkejte: “To nemusíš jíst,“ ale místo toho raději, „Tak alespoň ochutnej.“

 Pitný režim

Je důležité, aby každé dítě dostatečně pilo. Ideální je stolní voda, bylinkové čaje. Ve školce máme proto zaveden pitný režim. máme pořízen samoobslužný "barel" s kohoutkem, ve třídě je stoleček s podnosem, kde má každé dítě barevný kelímek se svou značkou a kdykoli si samo, nebo s pomocí, může nalít. Čaje a nápoje nám připravuje paní školnice. Pití se během dne neustále doplňuje a dětem často připomínáme, aby se nezapomínaly napít. Také při svačinkách a obědech dostávají děti tolik pití, kolik chtějí.

JAK JE NA TOM NAŠE DÍTĚ S JÍDLEM?

Již od útlého věku je třeba dbát zvýšené pozornosti v oblasti stravování, abychom u předškolních dětí vypěstovali ten správný vztah ke stravování a vyhnuli se všem traumatizujícím zážitkům, které by mohly dítě pronásledovat dlouhou dobu, nebo celoživotně.

První chybou, která se často vyskytuje, je nadměrná konzumace sladkostí. Sladkosti mohou přispět k rozvoji nadměrné hmotnosti dítěte

a mají také vliv na kazivost zubů. V normálním jídelníčku zdravých dětí jistě  mají sladkosti své místo, neměly by však tvořit jeho základ.

Častým jevem je nedostatek čerstvého ovoce a zeleniny. Vícekrát denně jí čerstvé ovoce jen třetina dětí, zelenina je na tom ještě podstatně hůře – pouhých 15% dětí jí čerstvou zeleninu vícekrát za den. Kdyby měly děti dostatečný přísun vitamínů a minerálních látek z ovoce, zeleniny, luštěnin a cereálií, nemuseli by jim je rodiče denně podávat ve formě tablet či šumivých nápojů.

Jak naučit dítě správně jíst?

V době jídla je třeba dát dítěti jistou míru svobody. Rodiče a pedagogové by se měli vyhnout některým sice zažitým, ale chybným postupům. Není dobré:

Ø nutit dítě sníst vše, co má na talíři

Ø nabízet dítěti úplatky za to, že sní alespoň kousek (po čase by se situace mohla obrátit – „já to teda sním, ale ty mi dej…“)

Ø nabízet náhradu – dítě si zaručeně vybere to, co mu chutná, a jídelníček se časem ještě zúží

Ø podávat dítěti drobnosti (bonbony, sušenky aj.) mezi jídly

Ø používat přednášky na zdravotní („když to nebudeš jíst, budeš nemocný“) a sociální („co by za to daly děti v Africe“) témata

Ø nezkoušet „za tatínka, za maminku“

Pokud dítě začne „zlobit s jídlem“, můžeme zvolit několik variant, jak ho naučit správnému přístupu k jídlu. Nejlepším způsobem výchovy je osobní příklad. Pomáhají také jednoduché „fígle a drobné lži“ (např. „to není ryba, ale losos“, „to není maso, ale sekaná“) atd.

„Nechce-li dítě konkrétní potravinu jednou, nevadí, rozhodně se ale nevzdávejte a zkuste mu ji dát ještě několikrát. Jestliže však dítě něco odmítá systematicky, smiřte se s tím. Ani dospělí přece nejedí vše. Jen je třeba ohlídat míru odmítaných potravin, aby nedošlo k situaci, kdy se jídelníček dítěte zúží natolik, že přijímané potraviny nepokryjí jeho biologické potřeby.“